Na tomto místě vám přinášíme popis nejznámějších odrůd, pěstovaných v našich zemích. Informace, které zde přinášíme jsou shrnutím veřejně dostupných zdrojů z odborného tisku i zkušeností jednotlivců z oboru v našem okolí. Vinné odrůdy, které jsou zde popsány jsou viděny zejména z pohledu spotřebitelského (vynechali jsme podrobnější informace z oboru vinohradnického a faktografického), a je určen především milovníkům vín z řad laické vinařské veřejnosti. Většina charakteristik jednotlivých vín vychází z typických vlastností daných odrůd v rámci středoevropského klimatu a konvenčního zpracování dostupnými technologiemi.

Připomínky a náměty k doplnění jsou vítány.

Bílé odrůdy

Pro výrobu bílých vín stolních i jakostních převládají u nás tři základní odrůdy, jež zaujímají polovinu plochy našich vinic.Jsou to dvě odrůdy tradiční, pěstované odedávna na Jižní Moravě, hlavně na rakousko-moravském pomezí: Ryzlink vlašský a Veltlínské zelené. K nim pak přibyla po druhé světové válce raněji zrající odrůda vhodná do severnější části Moravy a do Čech, která pochází ze Švýcarska: Müller-Thurgau.
Zde vám předkládám pestrou škálu současné skladby odrůd, obohacenou zejména v posledních desetiletích minulého století.

---

Aurelius

Zkratka odrůdy je "AU".

Aurelius je moravského původu (Velké pavlovice/Perná) a vznikl z křížení Neuburské x Ryzlink Rýnský (z tohoto šlechtění vznikla dříve i odrůda Pálava). Do státní knihy odrůd ČR byla zapsána v roce 1983 a do vinařských oblastí se rozšířila zejména díky dobrému přezimování po kalamitních mrazech v roce 1985. Přestože její podíl ve vinicích tvoří jen 0,4% celkové plochy, je u vinařů i konzumentů velmi oblíbená.

Hrozny Aureliusu jsou středně velké, kuželovitě dlouhé a husté, s kulatými, žlutozelenými bobulemi s tenkou slupkou. Odrůda dozrává středně pozdě (zpravidla ve druhé polovině září), poskytuje dobré, pravidelné sklizně hroznů a vyzrává snadno i do vyšších přívlastků.
Víno má zelenožlutou barvu, vyznačuje se charakteristickou vůní s ovocnými tóny (kdoulově-lipovými), plnou aromatickou a kořenitou chutí, často s výraznějšími ryzlinkovými kyselinkami, které při dobře zvládnuté technologii s touto chutí příjemně harmonizují.

Uplatnění v gastronomii je podobné, jako u Ryzlinku rýnského. Hodí se k předkrmům a k lehkým jídlům z drůbeže. Pozdní sběr je vhodný k pstruhům a jiným rybám, sladké výběry vhodně doplňují dezerty.

---

děvín

zkratka odrůdy je "de".

je bílou slovenskou odrůdou která vznikla v roce 1958 v bratislavě křížením tramínu červeného a veltlínu červenobílého. s trochou nadsázky lze říci, že je slovenskou obdobou odrůdy pálava. po rozdělení československa byla zaregistrována v roce 1997 jako vůbec první bílá odrůda na slovensku, o rok později byla zapsána do státní odrůdové knihy i v české republice. její dosavadní plocha výsadeb v čr je velmi malá, kolem 0,1%.

jedná se o vysoce aromatickou odrůdu a její hrozny dosahují snadno vysokých stupňů zralosti. víno z ní má tramínovou až lehce muškátovou vůni a je extraktivní, aromatické a plné chuti. vynikající vína vznikají zejména při vyšších přívlastcích se zbytkovým cukrem.

v gastronomii najde uplatnění prvořadě jako aperitiv, nebo jako doprovod k vybraným dezertům.

---

chardonnay

zkratka odrůdy: "cha"
dnes je odrůda téměř všude ve světě známa pod názvem chardonnay, přesto se můžeme setkat s několika synonymy: pinot chardonnay, gamay blanc, muscadet, rousseau, chablis, weißer clevner (alsasko), feinburgunder, morillon (ve štýrsku), klevanjka biela (na balkáně) a dalšími…

jedná se o známou francouzskou odrůdou pocházející z burgundska, kde vznikla pravděpodobně samovolným křížením rulandského modrého a drůdy heunisch. (heunisch-ve středověku u nás známá jako běl velká, je velmi stará odrůda, kterou do evropy přivezli hunové v období stěhování národů, kolem roku 300 n.l).

chardonnay je odrůda velmi podobná odrůdě rulandské bílé, proto se až do roku 1874 od sebe neodlišovali, vycházelo se z faktu že jde o jednu odrůdu a nesly až do té doby společný název pinot blanc chardonnay. po zjištění odlišnosti byly zvoleny pro tyto podobné odrůdy názvy chardonnay a pinot blanc. ve francii můžeme nalézt také vesnici chardonnay, avšak zda nese název po odrůdě či odrůda po ní, není známo.

u nás se také od nepaměti pěstovala ve smíšených výsadbách s rulandským bílým. odrůda je velmi oblíbena a patří spolu se sauvignonem a ryzlinkem rýnským mezi nejlepší a nejkvalitnější bílá vína světa. chardonnay bylo u nás zapsáno do státní knihy odrůd v roce 1997 a tvoří v současné době plochu okolo 4% všech vinic v čr. sklízí se většinou koncem září až v první polovině října.její sklizně bývají poněkud nižší než u rulandského bílého, ale jakost vína je vyšší. proti rulandskému je také plnější, harmoničtější a má vyšší intenzitu aromatických látek i obsah kyselin v moštu. sklízí se koncem září až v první polovině října. pro kvalitu vín odrůdy chardonnay se doporučuje, zpracovávat dobře vyzrálé hrozny na suché víno při vyšším obsahem alkoholu. příliš vysoký zbytkový cukr vínu často nesvědčí, ztrácí přitom svoji eleganci a nepříjemně se rozšiřuje.

víno má zelenožlutou až nazlátlou barvu, a na jeho charakteru se výrazně odráží klimatické a půdní podmínky dané lokality. v chladnějších klimazónách bývají sice vína plná, avšak v chuti často příliš drsná a úzká, s výraznou až ocelovou kyselinu. na těžkých půdách mívají minerální charakter a bylinné, někdy i zelené tóny ve vůni. k optimální zralosti takových vín dochází až po 8–10 letech. pro tento případ je důležité volit jen ty nejlepší polohy, snížit sklizně, sklízet v pozdních termínech a volit vhodné klony. takový typ vína bývá často využíván pro výrobu šumivých vín.
při usměrněné sklizni voní pak chardonnay po zelených jablkách a při stárnutí přicházejí vůně akátů a hrušek, citronů a grapefruitů, medu a nakonec lískových oříšků.
chardonnay z teplých klimazón mívá tropický charakter s vůní manga, smetany, banánů, ananasů, žlutého melounu a někdy medu i karamelu. taková vína stárnou rychleji a optimum jejich zralosti bývá dosaženo ve 3.–5. roce. v příliš horkých polohách může být jeho ovocný charakter „připálený“.
za nejvhodnější polohy pro pěstování chardonnay jsou u nás uváděny nejteplejších oblasti moravy, se sušší hlinitou až kamenitou půdou s obsahem vápníku.
jako jedno z mála bílých odrůdových vín je vhodné pro technologii „barrique“.

v gastronomii má víno široké využití, svým charakterem může být doprovodem mnoha pokrmů. Jeho plné a stabilní tělo je dobrým partnerem mořským plodům a ryb, bílým masům i smetanovým omáčkám, jeho elegance a četnost chuťových variací pak vybízí k mnoha gatronomickým snoubením, např. s rafinovaností středomořské kuchyně.

---

chorvát

synonyma: charvát, slovák, isabella, fragolino, othelo

jedná se o starou hybridní odrůdu, pravděpodobně křížence vitis labrusca x vitis vinifera. odrůda se vyskytuje velmi vzácně (známá je především v oblasti benátek v itálii jako fragolino, fragola=jahoda). existuje ve variaci odrůdy červené i bílé.
u nás se v malém rozsahu zachovala jen u drobných vinařů a zřejmě existuje několik mutací (ananas).

odrůda je velmi odolná proti houbovým chorobám a nepotřebuje žádné chemické ošetření postřiky. její bobule jsou žlutozelené, májí velmi masitou a hutnou dužinu. při dozrávání snadno opadávají. sklízí se koncem září a pomleté hrozny se pro lepší uvolnění moštu nechávají naležet.
víno má intenzivní jahodovou vůni a s oblibou se zapracovává do kupáží (sekty). její smyslnost však vyniká především u bobulových výběrů, nebo vín slámových.
chorvát je nutno pít mladý. sladké výběry jsou v gastronomii výtečným dezertním vínem.

přestože tato odrůda není uznána (u nás ani v evropě), víno z ní vyrobené si našlo mezi konzumenty mnoho svých obdivovatelů a stalo se vyhledávanou raritou.

---

irsay oliver

muscat oliver, zolotistyj rannij

je maďarskou muškátovou odrůdou, vyšlechtěnou v roce 1930 v maďarském v kecskemétu z odrůd bratislavské bílé x čabanská perla. jde o raně zrající moštovou i stolní odrůdu s muškátovou vůní bobulí i vína (sklízí se obvykle od poloviny srpna do počátku září) a daří se jí především v lehčích úrodných půdách.
do státní odrůdové knihy byla u nás zapsána v roce 1975. na moravě se podílí na skladbě odrůd 0,5 % plochy vinic, v čechách je spíše vzácností.

irsay oliver má středně velké, rozvětvené hrozny se žlutými bobulemi s pevnou slupkou, které jsou velmi chutné i k jídlu. rizika při sklizni spočívají v nízké mrazuodolnosti. při dozrávání je také častým lákadlem pro vosy a ptáky, které jeho hrozny poškozují.

víno z této odrůdy má zlatožlutou barvu, výraznou typickou vůni a velmi pronikavou a vysoce aromatickou chuť, muškátově-kořenitého charakteru. mívá nižší obsah kyselin a často vyzní jako poměrně krátké a fádní. velmi dobře se však uplatňuje při zpracování do známkových vín v kombinaci s kyselejšími odrůdami (ryzlink rýnský) nebo k výrobě výtečného burčáku. jako čisté odrůdové víno rychle stárne.

vyjímečná vína této odrůdy mohou najít v gastronomii uplatnění například k velmi výrazným, těžkým a hutným sýrům.

---

muškát moravský

zkratka „mm“

moravská odrůda vyšlechtěná v polešovicích z odrůd muškát ottonel x prachttraube. toto křížení vzniklo z potřeby nalézt vhodné víno z muškátovým aroma pro naše vinařské oblasti. do státní odrůdové knihy byla nejprve zapsána v roce 1987 pod názvem odvozeného z výchozích odrůd „mopr“, v roce 1993 byl pak přejmenována na „muškát moravský“.

odrůda se velmi rychle rošířila po vinohradech české republiky a stala se brzy nejrozšířenějším původním tuzemským novošlechtěním. její podíl na celkové ploše vinic dosahuje v čr 2,3 %.
sklízí se v období kolem poloviny září. její hrozny jsou středně velké, bobule kulaté, mají zelenožlutou barvu a výrazné muškátové aroma, díky kterému jsou rovněž často napadáno vosami a ptáky.

vytvořit vysoce kvalitní harmonické víno z moravského muškátu je pro vinaře velmi náročné. víno se stává příjemným jen při zachování správné rovnováhy mezi plností a příjemnými svěžími kyselinkami. proto vyžaduje vystihnout správnou dobu sklizně i pečlivé školení vína. oblíbené víno je zejména z chladnějších oblastí s hlitými půdami, které jsou dobrým předpokladem pro zachování kyselin a plnost vín.

ideálně má víno z něj zelenožlutou barvu, výraznou květinově muškátovou vůni, příjemnou harmonii mezi tělem a svěžími kyselinkami, při zachování lehké elegance. takové víno k výraznějším sýrům a především k moravským koláčkům

stejně jako irsay oliver je moravský muškát také vhodný k výrobě velmi chutných burčáků.

---

muškát ottonel

používaná zkratka: "mo"
synonyma: muškát ottonel, muscat ottonel, ottonel muskotály, moscato…

odrůda pochází z francie, kde byla v minulém století vypěstována ze semene pocházejícího z křížení chrupky a muškátu žlutého. je rozšířena ve všech vinařských oblastech evropy. v našich podmínkách je to odrůda pěstitelsky velmi náročná a bývá nahrazována odrůdou moravský muškát. pěstuje se pouze okrajově v podoblastech moravy a dnes se již nevysazuje (průměrné stáří vinic této odrůdy činilo v roce 2005 20 let). do státní knihy odrůd byl zapsán v roce 1952, a dnes zastupuje plochu 0,3% výsadby.

muškát ottonel vyžaduje chráněné teplé polohy, s živnou, hlubokou a kyprou půdou. i tam však bývá výnos kolísavý. sklízí se od poloviny září, má malé až středně velké hrozny s kulatými žlutozelenými bobulemi, které jsou velmi chutné i k jídlu.

víno z něj je aromatické, jemné muškátové vůně, v dobrých ročnících plné chuti se zbytkem cukru připomínající rozinky. ve vinařských oblastech evropy variuje jeho charakter od suchých, sladkých až po velmi sladké. zejména vína s vyšším zbytkovým cukrem jsou velmi smyslná, se silným kouzlem.
pro nízký obsahkyselin však víno z něj není v hodné k delšímu zrání. jako moštová odrůda se u nás používá do směsí, které obohacuje svou muškátovou vůní.

v gastronomii se dá dle individuálního typu vína podávat jako aperitiv, hodí se i k uzenému lososu nebo jako dezertní víno k moučníkům.

---

müller thurgau

zkratka odrůdy je "mt"
synonyma: riesling x sylvaner, rivaner, rizvanac bijeli, rizvanec

odrůdu vypěstoval ze semene v roce 1882 v německém geisenheimu botanik prof. dr. hermann müller. původní domněnku, že se jedná o křížení ryzlink rýnský x sylvánské zelené vyvrátily poslední genové analýzy, které dokládají, že se jedná o křížení ryzlinku rýnského a madlenky královské. jméno odrůdy je odvozeno z příjmení dr. müllera a švýcarského kantonu thurgau, odkud pocházel. jako jeden z mnoha semenáčů ji přivezl z německa do svého dalšího působiště ve švýcarském wädenswillu, kde zaujala jeho asistenta schellenbergra natolik, že ji proti vůli samotného dr. müllera rozmnožil (ten odrůdě nevěřil). v roce 1913 se müller thurgau skrze vysazování ve švýcarsku dostal zpět do německa, odkud zahájil své úspěšné tažení evropou.
odrůda je vhodná i do chladnějších poloh, proto se jí u nás daří ve všech vinařských oblastech. do státní knihy odrůd čr byla zapsána v roce 1941, na ploše vinohradů se podílí 11% s mírně klesající trendencí (před deseti lety to bylo 18 %).

müller thurgau zraje od poloviny září do počátku října. nedosahuje zpravidla vysoké cukernatosti, avšak dává pravidelné a bohaté úrody, s příjemnými aromatickými látkami ve víně. má středně velký až velký hrozen se středně velkými, široce elipsovitými bobulemi žlutozelené barvy, s jemně muškátovou chutí dužiny.
víno má světle žluto-zelenou barvu, ve vůni lze nalézt jemné muškátové tóny s jemnými nuancemi kopřiv a broskví. v chuti je měkčí, lehčí až středně plné, s příjemnými aromatickými tóny, harmonizujícími s nižším obsahem kyselin. víno je vhodné i do směsí s pozdě zrajícími odrůdami vyšších kyselin. v minulosti se úspěšně používalo do kupáží známkových vín.

müller thuragu jako nekomplikované a jednoduché víno, a je velmi vhodné k běžnému pití. v gastronomii se výborně hodí k salátům, lehkým jídlům ze zeleniny (polévky, chřest) nebo bílého masa, se zeleninovými přílohami.

---

neuburské

používaná zkratka: "ng"
synonyma: neuburger, najburk, neuburské, nejburger, neuburger blanc, fehér neuburgi, neuburgi, újvári

neuburské je rakouskou odrůdou známou již 150 let. dříve se mělo za to, že vznikla nahodilým křížením rulandského bílého a sylvánského zeleného, novější výzkumy však uvádějí nahodilé křížení veltlínského červeného se sylvánským zeleným.
legenda praví, že otépku tohoto réví zachytili na dunaji při jarním tání ledů dva vinaři z arnsdorfu. réví se jim zalíbilo, vysadili z něj řízky do vinice a v roce 1872 spatřilo světlo světa první víno odrůdy neuburg. jejich nově vzniklé vinice se paxtaly základem pro rozmnožení této nové odrůdy. ta se díky svým dobrým sklizním a výborným vínem velmi osvědčila, a rychle se šířila skrze vinice rakouska-uherska. na její památku byl v arnsdorfu postaven pomník, do kterého bylo zazděno velké množství lahví neuburského.
na moravě se začala tato odrůda pěstovat po roce 1915. do státní listiny povolených odrůd byla zapsána v roce 1941. v 50.letech tvořila 4 % výměry moravských vinohradů. její výskyt se však kvůli pěstitelským potížím postupně redukoval, (sprchávání, vadnutím třapiny, lámavost dřeva), na dnešních zhruba 2 % plochy. najdeme ji především na slovácku, hodonínsku a strážnicku.

hrozen neuburského je malý až středně velký ale hustý, se středně velkými žlutozelenými bobulemi. ty jsou kulaté, často vlivem vzájemného působení mírně deformované. chuť jejich dužniny má velmi příjemnou chuť a láká k přímé konzumaci. sklizňové zralosti dosahuje odrůda na přelomu září a října.
víno z něj je zelenkavé až světle žluté, jemně muškátové až kopřivové, nebo broskvové vůně. po nazrání v láhvi dosahuje druhotných buketních látek připomínající maliny, s kouřovým, skořicovým nádechem. v chuti je příjemně harmonické, plné, neutrální až jemně pikantní, nahořklé chuti s menšími kyselinami. u lahvově zralých vín se k chuti přidávají i ořechově-smetanové tóny připomínající akátový med, s patrnou vyšší viskozitou. takto nazrálá vína vyšších jakostí získávají elegantní a ojedinělou sametově-pikantní harmonii, pro kterou jsou velmi vyhledávaná. tento fakt snad bude i dostatečným protipólem potížím spojenými s jejím pěstováním a přispěje k jejímu udržení v našich vinicích.

v gastronomii je skvělým doprovodem vařenému (především hovězímu masu), neutrálním vydatným omáčkám a měkkým bílým sýrům.

---

pálava

zkratka „pa“

je to moravská odrůda, která vznikla v roce 1953 ve velkých pavlovicích křížením tramínu červeného x müller thurgau. do listiny povolených odrůd byla zapsána v roce 1977. její současný podíl na celkové ploše vinic v čr je 0,7 %, s mírně stoupající tendencí.
zrát začíná ve druhé polovině srpna, pro dosažení vyšších cukrů se však sklízí později, zpravidla v průběhu měsíce října. její hrozen je středně velký, středně hustý se středně velkými, mírně oválnými bobulemi a šedočerveného zabarvení (podobně jako u tramínu).

víno pálavy má zlatožlutou barvu. ve vůni jsou patrné jemné aromatické látky s nádechem vanilky, chuť je plná a harmonická, s lehce kořenitýmis tramínovými tóny. oproti tramínu však disponuje vyšším obsahem kyselin a výraznější perzistencí.

v gastronomii se hodí ke sladce-kořenitým úpravám pokrmů, játrovým paštikám, kozím sýrům, nebo k dezertům z kynutého těsta.

---

rulandské bílé

používaná zkratka: rb
synonyma: roučí bílé (původní český název), pinot blanc, pinot bianco, weissburgunder, wiesser burgunder, weisser klevner, pinot chardonnay, blanc de champagne, auvernat franco, feherburgund

jde o francouzskou odrůdu originálního názvu pinot blanc. již od 14. století byla známa v alsasku, odkud se rychle rozšiřovala po francouzkých vinicích, zejména pak v sousední oblasti „bourgogne“. slovo “pinot“ vychází z francouzského slova „pin“- borovice, pro tvarovou podobnost drobných bobulí se šiškou borovice. tohoto původního názvu s jazykovými variantami (pinot blanc/bianco…) se užívá ve většině vinařských oblastí světa. v německu, rakousku a maďarsku doposud přetrvává označení vztahující se k burgundské francouzské oblasti, odkud zřejmě byla do jednotlivých zemí dovezena. k označení celé rodiny pinotů za „burgundské“ však měli francouzi vždy výhrady.

na naše území se dostala v polovině 14.století za doby karla IV. ten nechal přivézt ty nejkvalitnější odrůdy révy vinné, právě z oblasti bourgogne. zřejmě proto se v českých zemích označovaly rulandské odrůdy také jako „burgundské“. současné české označení této odrůdy bylo odvozeno od jména šiřitele rulandského šedého v německu, johanna segera rulanda. ten našel roku 1711 několik divokých keřů této odrůdy ve zpustlé zahradě. ta jej zaujala, a tak ji začal rozšiřovat přes falcko až do celého německa. v německy mluvících zemích se celkem logicky této jím šířené odrůdě říkalo ruländer (dnes se tímto názvem označují většinou jen sladší vína odrůdy rulandské šedé), což u nás po čase, zřejmě bez znalosti původu názvu, přeložili jako rulandské. přestože v německu se na základě doporučení ampelografická komise od roku 1874 označení „ruländer“ týkalo opravdu jen rulandského šedého, u nás se označení rulandské (paralelně se slovním názvem burgundské) začalo v polovině minulého století dokonce aplikovat hned na celou skupinu odrůd pinot. jedná se tak o světově vyjímečný anachronismus, který vznikl nepochopením a neznalostí ampelografických realit v roce 1993. tehdy se dle rozhodnutí soudu v haagu vycházejícího z mezinárodní lisabonské dohody na ochranu označení původu musel název změnit. jelikož naše tehdejší vinařská veřejnost nepřijala název „pinot“, byla odrůda burgundské bílé přejmenována na rulandské bílé. tento krok je dodnes mnohými považován za velmi neštastný.

rulandské bílé vzniklo pupenovou mutací rulandského šedého, kterého původ je zase odvozen od otce všech burgundských odrůd, rulandského modrého. do státní odrůdové knihy byla odrůda zapsána jako burgundské bílé roku 1941, přičemž se později užívalo označení burgundské i rulandské. v roce 1993 byla odrůda oficiálně přejmenována na rulandské bílé. v polovině minulého století činil její podíl na vinicích v čr 2 % plochy, dnes je to zhruba 5,1 %.

až do vyzrávání hroznů jsou všechny rulandské odrůdy ve vinici takřka k nerozeznání podobné.
rulandské bílé má malý až středně velký hustý hrozen, s malými kulatými bobulemi, žlutozelené barvy s tenkou slupkou. dozrává pozdě, zpravidla v polovině října, kdy je schopno dosáhnout velmi vysokých cukernatostí. dává dobré a pravidelné sklizně, je však náročné na polohu a dobré půdní podmínky, které výrazně ovlivňují charakter vína.
nejlepších kvalit dosahují vína vyrobená z dobře vyzrálých hroznů našich nejteplejších poloh, s hlubokou a úrodnou půdou s prvky vápníku, na keřích nižšího zatížení.

víno je zelenožluté barvy a zpravidla neutrálního aroma, občas s jemnými prvky květinových a oříškových tónů (meduňka, lískový ořech). v chuti se vyznačují jemnými ovocnými tóny a svěží kyselinkou. vína rulandského bílého zpracovaná jako suchá jsou velmi elegantní, harmonická a mají plnou chuť s výraznou perzistencí. mezi příznačná aromata patří vedle oříšků a mandlí také decentní ovocné tóny hrušky, jablek nebo citrusového a exotického ovoce. u vyzrálých vín najdeme také tóny rozinek, sušeného ovoce a chlebovinky.
odrůda mívá dostatečný obsah kyselinek, která ale svým vyzrálým charakterem nepůsobí ostře, naopak vhodně doplňuje příznačnou kořenitost rulandského. tato kořenitost při ponechání příliš vysokého zbytkového cukru však ztrácí na atraktivitě a často má negativní vliv na celkovou harmonii. vína rulandského bílého působí i tak přes nižší obsah cukru sladším dojmem (díky vyššímu obsahu glycerolu i při zb. cukrech kolem 4g/l.). přesto se lze setkat i s vysoce kvalitními sladkými víny této odrůdy. ty se vyznačují zlatavě zelenožlutou barvou a vyšší viskozitou.
dobře připravené víno této odrůdy je vhodné i ke zrání v sudech typu barrique.

rulandské bílé je vínem velmi oblíbeným a určeným k mnoha příležitostem, vhodným i k delšímu ležení na láhvi.
v gastronomii se díky jeho všestrannosti hodí k celé škále jídel. suchá především k mořským plodům, rybám, telecímu i kuřecímu pečenému masu, ale i k chřestu a gratinovaným pokrmům (lasagne). hodí se také k bílým sýrům s ušlechtilou plísní.

---

rulandské šedé

používaná zkratka je "rš"
synonyma: roučí šedé (původní český název), burgundské šedé (do roku 1993), pinot gris, pinot grigio, grauburgunder, grauer burgunder, klevner, grauklävner, ruländer, burgunder roter, tokay d´alsace, tokayer, malvoisie, pinot beurot, pineau rose, auvergnant gris, arnaison gris, aserat…

celá skupina burgundských/rulandských odrůd (bílé, šedé, modré) si je ve vinici velmi podobná a jejich odlišnost se projevuje až při dozrávání hroznů. rulandské bílé i šedé vychází ze snadno mutujícího rulandského modrého, přičemž rulandské bílé nemá v slupce žádné buňky s barvivem, rulandské šedé má jednu vrstvu a rulanské modré má vrstvy dvě. původ všech burgundských odrůd se vztahuje k alsasku, kde byla známa již počátkem 14.století. přesto se za pravlast těchto odrůd považuje oblast „bourgogne“, kde byla její výsadba nejmasivnější (rulandské šedé je dnes nejvíce rozšířeno v oblasti champagne). již od této doby se burgundské odrůdy také pozvolna dostávaly z francie dále do evropy: německa, švýcarska, maďarska a česka. velký podíl na šíření burgundských odrůd měl i český král karel IV., který je nechal vysazovat na celém jím spravovaném území (právě na jeho přání vysadil ve druhé polovině 14. století mnišský řád cisterciánů rulandské šedé i v maďarské oblasti balatonu, kde se dle jejich šedých kápí odrůda nazývá „szürkebárát“). burgundské odrůdy se na našem území vyskytovaly často ve smíšených vinicích a zřejmě tomu tak bylo o v mnoha okolních zemích. svědčí o tom o příběh z německa: johann seger ruland (1683-1745) obchodník ze speyeru tam koupil v roce 1709 od konrektora seufferta zpustlou zahradu, ve které objevil dvě hlavičky jemu neznámé odrůdy.
v roce 1711 z nich pokusně vyrobil víno a jeho sladkou a plnou chutí byl natolik překvapen, že révu namnožil a počal s velkým úspěchem prodávat ("hundert zu 8 bis 10 gulden"). tím odstartoval masívní šíření této odrůdy v německu, později tamtéž nazývanou ruländer (rulandovo), speyerer, nebo vinum bonum. tím byla zřejmě odstartována i její „kariéra“ mimo rámec skupiny burgundských odrůd. i u nás počala její souvislá výsadba až po roce 1910.

jak již vyplývá z výše uvedeného, rulandské šedé je starou francouzskou odrůdou (pinot gris), která vznikla pupenovou mutací rulandského modrého (pinot nero). původně se u nás tato odrůda označovala jako roučí šedé, později burgundské šedé a rulandské šedé. původ druhé části názvosloví lze odvodit od červenošedé barvy hroznů (šedé, stejně jako gris, grigio, jinak také rose, roter, crvena, sivi, serij…).
současný český název rulandské šedé vznikl odvozeninou jména šiřitele této odrůdy v německu (ruländer-rulandovo-rulandské). více prostoru problematice názvosloví pinot/burgundské/rulandské je věnováno v popisu odrůdy rulandské bílé.

do státní knihy odrůd byla tato odrůda zapsána v roce 1941 jako burgundské šedé, v roce 1993 dochází k jejímu přejmenování na rulandské šedé. v padesátých letech minulého století zaujímala plochu vinic 0,5%, v roce 1999 to bylo už 1,6% a její současný podíl je odhadován na 4% celkové viniční plochy.

rulandské šedé není na polohu samo o sobě příliš náročné, ale protože se od jeho vín očekává vysoká kvalita, vyžaduje pro naplnění těchto očekávání dobré až prvotřídní polohy, a také hluboké, výživné a teplé půdy.
odrůda se sklízí středně pozdě a obvykle probíhá od konce září do poloviny října. v pozdních sklizních je snadno napadána žádoucí ušlechtilou plísní, což vínu dodává mimořádných kvalit. při příliš vysokém vyzrání hroznů však často dochází k rychlému úbytku kyselin a zvyšuje se možnost růžového zabarvení vína.
hrozen rulandského šedého je malý, hustý a mírně kuželovitý. také jeho kulaté bobule jsou menší, mají středně silnou slupku a světle červené zabarvení, s výrazným voskovým povlakem, vytvářejícím šedočervený dojem. dužina je rozplývavá, a má plnou a sladkou chuť.

víno rulandského šedého má zlatožlutou barvu a neutrální až lehkou medově-citrusovou vůni. dle dosažené jakosti a stupně vyzrání můžeme nalézt ve vůni i zelené ořechy, mandle a čerstvé máslo, popřípadě i ovocná aromata hrušek a sušeného ovoce. občas se objevují se také vegetativní tóny paprikových lusků a zelených fazolek.
chuť vína je plná, s dlouhotrvajícími ovocně-květinovými tóny a při dostatečném podílu extraktu působí i přes nižší naměřenou hodnotu cukernatosti sladším kořenitým dojmem (obsahuje glykózu). díky tomu nepůsobí ani případný vyšší alkohol u těchto vín nikterak rušivě, naopak je příznivým faktorem pro delší zrání na láhvi, která je u vín této odrůdy vhodná.
u vín vyšších přívlastků dosahuje rulandské šedé vysoké viskozity a bohatého zastoupení celé škály chutí. vystupují zde medově podbarvené tóny pomeranče, hrušky, jablka a manga, nebo sušeného ovoce. zřetelná je i typická chlebovinka, připomínající kůrku žitného chleba. barva vína bývá také sytější, zlatavá až jantarová.

víno rulandského šedého je vysoce kvalitní a celosvětově slaví velký úspěch.
i v gastronomii nalézá dle typu vína (metody zpracování a dosažené jakosti) široké uplatnění. lehká, svěží a jemně aromatická vína (jakými jsou především italská pinot grigio) jsou velmi příjemným letním osvěžením a výborně se hodí i k mořským plodům, lehké úpravě mořských ryb a těstovinám. vyzrálejší a plná vína harmonizují s hutnějšími kořenitými pokrmy připravených z jehněčího a bažantího masa. barikovaná vína se doporučují k lehčím úpravám divočiny, především srnčího. sladké výběry rulandského šedého (německý ruländer) se doporučují k tučnějším plísňovým sírům a také dezertům obsahujícím med, mandle nebo marcipán.

---

tramín

používané zkratky "tr" a "tč".
synonyma v čr a sk: tramín červený, tramín kořeněný, méně známé jsou: drumín, ryvola, livora, prinč.
v německy mluvících zemích: roter traminer, gewürztraminer (tramín kořenný) nebo jen traminer, dále pak i dreimänner, marzimer, frentsch, dreipfennigsholdz, christkindeltraube, rothklauser, rotfranke, rotfränschen, rotweiner, fleischrot, kleiner traminer, fränkish, kläbiger, kleinweiner, kleinbraun, fleischwiener, roter nürnberger, clevner, klävner, rotedel, sandtraminer, schmeckende, weihrauch, haiden, plant paien.
v itálii: traminer rosa/rosso, traminer aromatico. termeno aromatico.
ve francii: savagnin rosé nebo gentil rosé, fromentau, fromentau rouge, fourmentau rouge, naturé rose, noble rosé, fromenté rosé, traminer roth, rousselet, gentil duret rouge, gris rouge, sauvagnin, servoyen rose, svenié.
v maďarsku: piros tramini, v rumunsku: traminer roz, tramin rosin, rusko: traminer rozovyj, na balkáně traminac crveni, traminac sivi nebo traminac mirisaviv
v usa a anglicky mluvících zemích: gewürztraminer, traminer, traminer musque.

jedná se o jednu z nejstarších odrůd vůbec.
množství užívaných synonym předesílá i spory, jež se vedou o přesném původu této odrůdy. geneticky je velmi blízká původní volně rostoucí lesní révě, ze které vzniknul zřejmě nahodilým křížením s některou dávnou kulturní odrůdou, pěstovanou ve starém římě. dle novějších rakouských genetických analýz, vznikl tramín křížením s vitis silvestris - divokou západoevropskou révou lesní, možná právě s některou kulturní odrůdou pěstovanou římany. o podobné odrůdě vitis aminea psal římský spisovatel plinius v prvním století n. l. někteří ampelografové ze 17. století hovoří o tom, že jeho předkem je uva aminea z thesálie v severním řecku, ale podle jiných zdrojů může tramín pocházet i z maďarska, rakouska či jihovýchodní evropy. prameny z 15. století týkající se odvodu desátků dokládají výskyt této odrůdy v jihotyrolském

městečku "tramin" (termeno) v itálii, kde prý prokazatelně rostl už koncem prvního století. kupodivu počátkem 20. století pěstoval v této obci tramín už jen jediný pěstitel. pěstování tramínu v obci se obnovilo až po první světové válce a zdejší vinaři tam dnes pořádají velké mezinárodní přehlídky vín této odrůdy. ve francii je tramín (savagin) lokálně znám od 14.století, dále do země se rozšířil v 16.století vlivem napoleonských válek. v německém falcku se nachází dosud produkční vinice, která byla touto odrůdou prokazatelně osázena již před 400 lety. tramín se postupně rozšířil i do dalších evropských oblastí. tato prastará odrůda se velmi výrazně podílela i na vzniku mnoha dalších klasických evropských odrůd (ryzlink rýnský, veltlínské zelené, rulandské modré (a následně chardonnay), sauvignon (následně cabernet sauvignon) a dalších...

první záznamy o jeho výskytu na našem území se datují kolem roku 1935, do státní odrůdové knihy byl pak zapsán v roce 1941. pěstoval se na 4 % plochy vinic, přičemž jeho podíl pozvolna klesal, až na nejnižší hodnotu zhruba 2,1% plochy. dnes se jeho podíl ustálil na hodnotách kolem 3 % celkové výměry osázených vinic.

réva tramínu je středního až bujného růstu, letorosty mé hustě olistěné tmavě zelenými, okrouhlými a málo dělenými listy se zvrásněným povrchem. hrozny jsou malé, krátce kónické, s malými, mírně oválnými bobulemi, které mají velmi silnou slupku, která pevně uzavírá mnoho kořenitých, aromatických látek. barva slupky je lehce červená až šedočervená. vyskytují se mutace i se slupkou zelenožlutou (tramín bílý, pěstovaný u nás hojně ve středověkupod názvem brynšt, nebo dosud ve francii v oblasti "jura" a "arboism", kde se používá k výrobě žlutých vín jménem "savagnin"), nebo zlatožlutou (tramín zlatý, či muškátový, savagnin blanc musqué).

dřevo tramínu vyzrává velmi dobře a mrazuodolnost je vysoká. odolnost proti houbovým chorobám je dobrá, při deštivém počasí v době kvetení však snadno sprchává. celkově se označuje za málo úrodnou. odrůda je také náročná na výborné polohy, vyžaduje hluboké, živné půdy, nejlépe se jí daří v hlinitých, vlhčích půdách, kde se vytváří moho aromatických látek.
zrání hroznů je střední až pozdní, snadno dosahuje vysoké koncentrace cukru v bobulích, přičemž však rychle ztrácí obsah kyselin. často se proto přistupuje k dělené sklizni a část hroznů se pro zachování kyselin sklidí v dřívějším termínu, přičemž se vína z pozdější sklizně spojují. v některých oblastech se takto kupážují vína až ze tří sklizní.

vína tramínu se zabarvením i chutí od většiny ostatních bílých vín nápadně odlišují. jejich barva bývá intenzivnější, se zelenožlutými až zlatožlutými tóny, ve vůni připomíná květ čajové růže, kterou doprovází široká škála aromatických čichových i chuťových vjemů: citrusové plody, pomerančový květ, pepř, hřebíček, zázvor, broskve, kdoule, akácie nebo lonicera, s postupující zralostí i medové tóny skořice, čaje a rozinek. vína se prezentují pro ně typickou bohatou až omamující kořenitostí, výrazným buketem a vyšší viskozitou (olejnatostí). nositelem široké škály chuti je výrazné tělo, které je jak už řečeno u vín vyšších predikátních a zralejších podpořeno sladce medovými tóny. vína tramínu mají velmi dlouhou perzistenci. u většiny z nich nalezneme zbytkový cukr, podporující typické aroma a chuť, přičemž jeho harmonie je často založena na menším obsahu kyselin. špatná péče (zejména u zelených prací ve vinici) vedoucí k nedostattku kyselin u tramínu je nejčastější chybou při jeho výrobě. takováto vína jsou velmi "širokoramenná", jejich plnost zcela překrývá buket, víno je mdlé a sirupově těžké. z oblastí jihozápadní evropy jsou známy tramíny sušší a lehčí, s přirozenou elegancí, které se snadněji pijí i obchodují. tramín se totiž nehodí k běžnému pití, ale vyžaduje odpovídající rozpoložení mysli a dostatek času k vychutnávání všech zážitků, které může přinést. je to víno podávané jen v omezeném množství ke zvláštním příležitostem. často mu prospěje i hlubší vychlazení.

v gastronomii se svým charakterem hodí jako doprovod pokrmů z husích jater (játrová terinka), kořenitých exotických jídel (kuřecí kari), uzené rybě (uzený mořský pstruh), některým úpravám kraba a humra, nebo k výraznějším ovčím a kozím sýrům. vysoce aromatická a sladká vína této odrůdy se velmi dobře hodí i ke sladkým dezertům z kynutého těsta.

---

další položky průběžně doplňujeme