božolé, svatomartinské, martinské víno...
-mladá vína, vyrobená převážně z červených odrůd révy vinné, podávající se někdy kolem poloviny listopadu.

tahle lapidární definice jistě v minulosti mnohým vystačila, ale jelikož si tato vína dnes zaslouží poněkud více pozornosti, pokusme se informační hodnotu tohoto sdělení nepatrně obohatit:

---

co je božolé (beaujolais) ?
beaujolais, jež se jako slovo stalo synonymem pro první víno nového ročníku až daleko za francouzskými hranicemi, je především víno ze stejnojmenné vinařské oblasti východní francie, mezi dijonem a lyonem.
víno „beaujolais noeveau“ je mladé červené víno odrůdy révy vinné s plným názvem „gamay noir jus blanc“, z oblasti „beaujolais“ a „beaujolais villages“, přičemž plný název „beaujolais noeveau“smí nést jenom produkty z těchto oblastí. Jeho výroba se od výroby ostatních červených vín liší především v odčerpání moštuz kvasných nádob již po čtyřech dnech, a lisováním celých hroznů se střapinami zvlášť. výsledkem toho nejjemnějšího lisování je produkt s označením „primeur“, jenž díky tomu obsahuje nejmenší podíl taninu (tříslovin). hotové víno musí být suché (max. 2 gramy zbytkového cukru na litr) a musí projít tzv.malolaktickým prokvašením, které umožní biologickou cestou odbourat nežádoucí kyselost (jablečno-mléčná fermentace). to mu vedle jeho svěžesti propůjčuje i jemnou sametově-ovocnou chuť čerstvých červených plodů. ve vůni pak připomíná rozinky a má červenou rubínovou až fialkovou barvu.

beaujolais nouveau, aneb yaxe stala z obyčeje legenda…
věhlas dnes nejslavnějšího francouzského vína sahá hluboko do historie vinařství i když nemá vpravdě žádný hlubokomyslný důvod. naopak, brzké pití mladého vína mělo důvod zcela prozaický - neexistovala totiž žádná spolehlivá metoda jak ho vzduchotěsně uchovat a skladovat a tak se víno pilo raději dříve než-li později. a jelikož kvalita vína šla během roku pochopitelně velmi rychle dolů, nové víno bylo očekáváno s velkým napětím neboť-kdo by chtěl pít ocet? hlad po novém vínu byl velký a vinaři se začali předhánět v rychlosti uvedení nového víno na trh. často šla tato rychlost i na úkor kvality, ale protože hlad po novém vínu byl obrovský, finanční efekt byl pro nejrychlejšího výrobce zaručen. těm, kterým záleželo především na kvalitě produktu přišel na pomoc až samotný francouzský stát, jenž uzákonil v duchu staré tradice třetí čtvrtek měsíce listopadu jako první možný termín, ve kterém může být mladé víno na trh uvedeno. představit tedy kvalitní víno právě k tomuto datu se stalo pro vinaře rázem otázkou prestiže.východní vinařské oblasti byly již od poloviny minulého století pro svá dobrá mladá vína proslulé po celé francii, a byla to právě hrstka zapálených mladých vinařů z beaujolais, jež měli důvěru v nové technologie a postupem času objevili pro mladé víno dříve netušené horizonty. rokem 1968 se svým „beaujolais noveau“ dobyli paříž.
"le beaujolais nouveau est arrivé!", „nové beaujolais je tady!“, hlásají jednou v roce restaurace po celé zeměkouli.
když obdařil v roce 1969 rené fallet svou knihu tímto titulem, zdaleka netušil že se již od 70.let tento pojem stane celosvětovým sloganem, že se prosté očekávání prvního lahodného doušku mladého vína „beaujolais noveau“ stane francouzským vinařským svátkem a že se s velikou pompou promění ve skvělý marketingový tah celého francouzského vinařství. třetí řeka lyonu (jak je mladé „beajolais“ také nazýváno) se s údery půlnočních zvonů a za zvuku fanfár rozproudí v podobě kolon plně naložených kamionů, aby každý třetí listopadový čtvrtek dopravila na 60 milionů lahví tohoto jedinečného moku k milovníkům vína do 200 zemí světa. prostí lidé stejně jako prominentní hosté zvučných jmen se sjíždí za mladým vínem do oblasti „beaujolais“ a těsně po půlnoci obsazují do posledního místečka všechny přilehlé restaurace a bistra. láhve „beajolais nouveau“ se k ránu spouští padákem na londýnskou covent garden, kde davy nadšenců celou noc čekají na první doušek „primeur“, milovníci vína na celém světě vykonávají nejpodivnější rituály oslavující právě tohle víno. víno právě zrozené, se svou pomíjivou, leč neopakovatelnou krásou...

historie pití mladého vína u nás
i v našich podmínkách se v minulosti samozřejmě často již v listopadu ťukalo mladým vínem a to ze zcela shodných důvodů jako tomu bylo ve francii. později se společná historie tohoto zvyku s ohledem na nesrovnatelnost největší vinařské velmoci s vinařstvím v českých zemích oddělila. zatímco francie zásobovala vínem svět, vinaři u nás zásobovali většinou jen sebe samé, popřípadě své pány. přesto však radost z prvního produktu té které vinice byla stejná. vinař se s ní neopomněl samozřejmě podělit i s vinaři v sousedství, neboť předvést jako první krásné mladé víno samo o sobě něco znamenalo a zajisté to byl i pádný důvod k oslavě. takovému slavení bylo požehnáno především ve svátek sv. martina, který označuje konec sklizně, završuje zemědělský rok a oznamuje začátek zimy. k tomuto datu dostává také čeleď svou výplatu a majitelé vinic se zastavují u svých vinařů, kde také chutnají první mladé víno a hodnotí jejich práci. bylo-li víno dobré, pracovní smlouva byla prodloužena a vinaři se mohli opět radovat a slavit. tolik důvodů k oslavě zavdalo postupem času vzniku tradice podávat mladé víno ke svátku svatého martina, což umožnilo oslavě mladého vína (již nazývaného martinským či svatomartinským) získat církví požehnanější a slavnostnějšíráz. i tak si však oslavy podržely punc nebývalého veselí, a o taškařicích a výtržnostech tzv. „martinků“ svědčí nejedna obecní kronika.

o původním charakteru a poslání martinského vína, totiž že prostá radost z pitímladého vína byla upřednostňována jeho kvalitám, může svědčit i úryvek z textu lidové písně: „treba je kyselé, ale je veselé“...přesto se vždy říkávalo, že novým a často ještě kalným vínem se nesmělo připít dříve, než právě ve svátek sv. martina.

radost na martina-husa a džbán vína

to je jedno ze rčení jež se již před stoletími přidružilo ke svatomartinským oslavám. avšak s podstatou tohoto svátku má společného jen velmi málo.
sv. martin byl římský voják, který když se svým vojskem procházel galskými branami (v dnešní francii), daroval mrznoucímu žebrákovi svůj kabát. tento čin ho proslavil a zvýraznil jeho dobrosrdečnost a vůli pomáhat lidem. v gálii odešel od vojska, nechal se pokřtít a následně založil mnišskou osadu. v roce 381 je pak vysvěcen biskupem v tours. pro svoji skromnost byl velmi obdivován a později nazýván apoštolem gálie. po jeho smrti, za vlády franckého krále choldvika, byl přijat za ochránce křesťanství a úcta k němu se přes německo dostává i k nám.

mladé víno dnes
dřívějšímu paušálnímu označování těchto mladých vín jako „martinská“ a „svatomartinská“ učinil přítrž valtický vinař pan kopeček, který si inspirován úspěchem vína „beaujolais noveau“ nechal tyto názvy oficiálně zaregistrovat. tato skutečnost mladý trh s vínem poněkud zaskočila a mnozí vinaři se jí bránili podřídit (část ji interpretovala jako ukradení názvu, objektivnější kritizovalitéměř nulový prostor na povinné předepsané etiketě pro vyjádření individuality jednotlivých vinařů, špatné grafické zpracování, popř. nákladnost a složitost prezentování vín pod touto hlavičkou. vznikali pak více či méně originální konkurenční názvy (synonymum od vinaře pana bunžy-„bunžolé“, dále od firmy bohemia sekt a.s víno s názvem „moravavíno noveau“, a pod.)).
nelehkého úkolu pana kopečka třímat v hrubém českém tržním prostředí v ruce prapor ochranné známky v tak citlivé oblasti učinil přítrž až vinařský fond české republiky, který ji od něj odkoupil a ustanovil nová a jednodušší pravidla jejího užití. dle nich je označení mladých vín ochrannou známkou „svatomartinské “ za splnění podmínek daných vinařským fondem, využitelné všemi registrovanými vinaři v čr, pokud jím označují tyto odrůdy a druhy vín:

• bílé víno. odrůdy müller thurgau a veltlínské červené ranné
• růžové víno, odrůdy modrý portugal a svatovavřinecké
• červené víno, odrůdy modrý portugal a svatovavřinecké

dále upřesňuje, že každý typ může být vyráběn z uvedených odrůd buď samostatně, nebo jako cuvée (směs) těchto odrůd. svatomartinské by se mělo vyznačovat svou příjemnou ovocnou vůní a svěží chutí a je vždy prvním představením vín nového ročníku.

legislativa od oku 2007 dále zpřesňuje, že pod značkou "svatomartinské" se mohou vyrábět tyto typy vín:

a) bílé – odrůdy müller-thurgau a veltlínské červené rané – i jejich kupáže - (zelenkavě-žlutá barva, svěží ovocité víno s příjemným charakterem primárního aroma ve vůni, vyvážený obsah kyselin a cukrů; možný mírný obsah CO2)
b) růžové – odrůdy modrý portugal a svatovavřinecké – i jejich kupáže - (svěží, ovocitý charakter, růžová nebo cibulová barva, umírněný obsah tříslovin, příjemná kyselina; mírný obsah CO2)
c) červené – odrůdy modrý portugal a svatovavřinecké – i jejich kupáže - (příjemná rubínová či granátová barva, svěží ovocitá či květinová vůně, chuť hebká, sametová, vyrovnaná, nerušená ostrou kyselinou; možný mírný obsah CO2)

vinaři mohou užít buď společné vzorové etikety, nebo použít grafickou známku na svých vlastních etiketách. tato grafická značka (svatý martin na koni) se pak objevuje i na jednotné smršťovací záklopce (kapsle)
vína tohoto označení se mohou uvádět na trh v jednotný termín 11. listopadu, přičemž je před tím posouzeno nezávislou komisí, která hodnotí, zda senzorické parametry vína odpovídají požadované charakteristice. na základě toho je vypracován seznam vín, které smějí nést označení "svatomartinské víno".

---

wordart by yaxi